Krásné dopoledne 😊 Pokud patříte stejně jako já mezi lidi, co milují podzimní počasí hlavně kvůli tomu, že je to ideální doba na to sednout si pod deku s hrnkem čaje a začíst se do zajímavěho příběhu, tak jste tady správně. I když se v posledné letech nevěnuju čtení tolik, jak bych si přála, pořád se snažím ho úplně nezanedbávat a najít si na to čas. V dětství jsem totiž knížky naprosto milovala a těšila jsem se celý týden na to, až půjdu zase ve stčedu do knihovny pro nový knížky 😆

Určitě Vám nemohla uniknout kniha Bábovky, ke které jsem se ale dostala až toto léto, musím ale říct, že mě naprosto dostala a byla jsem smutná, že už dál nepokračuje. Je to přesně ten typ knihy, kterou přeštete za tři dny o víkendu nebo o dovolené. Podobně dobře se mi četla i Dívka ve vlaku, jen jsem pak byla na sebe trošku naštvaná, že jsem šla do kina na film, protože to mi vždy úplně rozhodí představu o všech těch postavách a situacích. Ostrov kostlivců je zase něco úplně jiného, je to spíš taková detektivka, kde doporučuji vydržet prvních 50 stran a pak vás naprosto vtáhne do děje. Modrá jako safír je taková hodně oddechová zamilovaná kniha, kde mladá slečna cestuje časem, je ale moc hezky napsaná a zvládla jsem ji velmi rychle.
Potom mám tady dvě úplně jiné knihy, první z nich je Mafie v Praze, sice normálně Viewegha moc nemusím, tak tohle je snad i kvůli obsahu něco úplně jiného, jestli Vás baví kauzy a celkově politická atmosféra od 90. let, určitě si ji přečtěte. Ta druhá  s názvem Fotografie z Osvětimi je zase příběhem muže, který dokumentoval příběhy a osudy lidí ve vyhlazovacím táboře za druhé světové války. Já mám filmy i knihy s touto tematikou ráda, ale zase to určitě nebude pro každého, koho třeba historie až tak nebere.